Takže tady je úplně poslední reportáž z Papui. Píši ji polomrtvá únavou a vlastně již 3 dny po příjezdu domů. Už mám i vše vybaleno a zjistila jsem, že se mi rozbily jen 2 taboní vejce a jedno Sašovo kafe. Dost dobrá bilance.

Tak jsem konečně (nebo lépe bohužel doma). Práší se ze mě ..upravuji fotky a píšu textíky a taky pomalu chladnu (na těle a o něco pomaleji na duši). Pro fakultní web jsem zpracovala lepší verzi popisu našich posledních dnů a protože si i tyhle stránky zaslouží háčky a čárky, tak jsem překopala i tento textík. Takže prvně o tom jak jsme cestovali do Highlands.

Kundu (neboli ahoj),

Včera večer jsme se vrátili z vesnice Wanang a nížinného pralesa a protože máme nyní 3 dny na vyhodnocení dat a tudíž přístup k technice, tak mám jedinečnou šanci dát o sobě zase zprávu. Nevím jestli všichni přeháněli a naháněli strach, ale neseme pobyt všichni velmi dobře (až na chudáka Martina který za nás všechno odsere – od pádů až po sračku).

Tak za sebou máme několik velmi dlouhých hodin letu, první potápění v moři, výlet do mangrove a teplotní šok. Není to zas tak hrozné jak jsem čekala a uvidíme, co nás bude čekat během dalších dnů.

Další zptrávy jsou také na tropickém webu:

http://zoo.prf.jcu.cz/tropy/

Ale vzhledem k tomu, že jsem je psala taky já, tak nečekejte nějaké obrovské rozdíly od toho co se píše tady. Jen pár fotek je navíc.