Do Wageningenu jsem jela s jakýmsi Petrem, kterého jsem našla na spolujízdě a setkala se s ním v Praze na Černém Mostě ve čtvrtek ráno. Cesta byla v pohodě, jen trvala dlouho (tj. 12 hodin), cestou jsem si užila srandu, když mě poprosil abych mu koupila v Německu auto, že on neumí mluvit. Čekaly mě tedy 4 telefonáty do autosalonu, s mojí němčinou úspěch, že to hned nepoložili. Nicméně jsme se nedohodli na ceně a další kupec dal víc.
V 8 večer jsem tedy byla vysazena na autobusáku ve Wageningenu a po smluveném telefonátu si mě tam přijel vyzvednout Jaso Sunda - na kole, pro mé bágly :-). V klidu je hodil na kolo a jal se mi vysvětlovat cestu k bytu, abych to našla i sama. Ze začátku mě zarazilo, že není běloch..ale alespoň to bude zajímavější. Doma mě uvítala i jeho žena Romania s jejich synem (6 měsíců). Ukázali mi byt, můj pokoj a pozvali na večeři. Hned mě zarazilo že začínají prostírat noviny na zem - ano opravdu jsme na ní jedli. Seděli jsme na prostřených novinách - to abychom mohli odhazovat kosti :-) a jedli jsme různé věci. Základ tvořila rýže a k tomu obsah mnoha misek. Poznala jsem vejce, ančovičky, rukolu - toť vše. Zbytek bych typla na čočku, špenát a několik různých mas v omáčkách. Vše se to nabralo lžící na talíř, patlalo prstama a rukou i jedlo. Já je zaskočila žádostí o příbor oni mě o modlitbu, ale jinak to byl fajn večer. Vyprávěli mi o celé jejich komunitě, Srí Lance, já jim o Čechách.
V pátek ráno jsem šla najít školu, dle plánku od koordinátora to šlo snadno - jenže kampus je tak velký, že v něm jsem bloudila hodinu. Do 2 jsem ale byla zpátka doma a měla jsem vše zařízeno, něšla jsem i učebny kam mám jít v pondělí do školy. Pak jsem si šla projít město a sehnat kolo - to se povedlo až večer. Takže jsem vlastníkem kola jak z roku 5 za pouhých 55 eur.
V sobotu jsem trochu pršlo, ale přesto jsem jela ven...a po hodině se vrátila, neb proti směru větru nešlo šlapat a boční vítr shazovat z chodníku. V Jasovo sklepě jsem si tedy našla nábytek a nastěhovala si ho do pokoje, byl překvapen že potřebuju stůl. Taky jsem koupila kabel na net....2 hodiny vysvětlování proč ho potřebuji a při tom se mi 5 indů vrtalo v počítači a snažili se v mým českých win. rozchodit neexistující wifinu :-), pak jsem jim to vzala, poděkovala a natáhla si kabel oknem a balkonem do pokoje. Po úspěšném boji se utišil i vítr a tak jsem jela do Rhenen do Zoo a okouknout kostel a město.

V neděli opět foukalo, tak jsem nazula jen botky a šupajdila pěšo směr Arnhem, pěhem 2 hodin se nádherně vyjasnilo, azuro ovládlo oblohu a tak jsem litovala že to kolo nemám. Ale zato to byla pěkná (25 km) procházka. Byla jsem v Renkum, na vodním hradě Doorwerth, v Oosterbeeku (velké bitvy za II. sv. války) - tam jsem okoukla kostely (šla jsem i na mši), hřbitov a kus válečného muzea. Ve 2 odpoledne jsem skončila v Arnhem, kde jsem strávila 3 hodiny prohlídkou katedrály, centra a mostu.
Právě když jsem dorazila na bus, tak mi jeden odjížděl a tak jsem se za 3 eura svezla zpět.