Nejdříve trošku o tom lovení Vltavy. Jde o to, že nějací pánové vymysleli, že je třeba zplavnit Vltavu a pořádně na tom vydělat. Všude se tedy bagruje, kope a zplavňuje. Díky tomu má člověk šanci poznat nepoznané, nechat se zaměstnat, pomoct přírodě a nalovit si mlžů do sytosti. I já jsme vyrazila. Navlíkla se do broďáků, zapotila se při tahání nohou a těla z říčního dna, na palubě loďky při sčítání a měření úlovku vychladla a hup zpátky do vodičky. K tomu zima a déšť. Večer ležím neschopna kroku a nádechu. Díky naslibovaným brigádnických hodin mi nezbývá, než ráno vyrazit znovu. Večer naštěstí už jedu domů a trošku si odpočinu.

Před rodiči se dopuju Coldrexem, Nasivinem a stavím se úplně zdravou. Přece si Vzpomínky na Octogintu nenechám ujít. Kolda mě vyzvedává přesně ve 4 a už si to pádíme směr Plzeň. Nejdříve je třeba trochu zakačeřit cestou a tak žhavíme naše GPS. Další kroky směřují do Hannahu a zkoušíme lezečky o sto šest. Jakž takž jsem si před zavíračkou vybrali a dohodli si velikosti. Po nákupu jídla jedem směr Rokycany. Ještě jsme chtěli navštívit našeho kamaráda Líbu, ale po nějakém tom Keškobraní v Rokycanech je najednou skoro půlnoc a tak se nám zdá na nezvanou návštěvu "trošku pozdě". Jedem teda rovnou na Točník. Tam už v hospodě sedí všichni pořadatelé. Jeví se mi jako fajn lidé a moc bych se s nimi chtěla bavit, ale hlasivky zradily. Už ze sebe nevydám ani hlásku. Naštěstí mají vynikající velké čaje a sem tam se mi přeci jen povede hlas přimět k pošlušnosti. Noc v hradní konírně se na mě však podepisuje pozitivně a ráno se budím odpočata, bez teploty a  pouze chraptící. Jsem tedy připravena na soutěž. Už jen čekáme na Borovici, Plhu, Kouďu a jeho ženu. Původní družstvo (Kapazabaka) se tak rozpadá na 2 samostatné sekce Kapaz a Abaka. Jdeme do boje.

Disciplíny jsou perfektní a různě náročné. Je jich ale mnoho a mnoho a tak máme do úplné tmy co dělat. Takže teď pár fotek a vysvětlivek:

Cíl: Prolézt co nejlépe spletí saturn. Na vláknech jsou navíc rolničky, které prozradí každý váš dotyk. To vše v lesním podrostu.

Horizontálka: Vylezeš 6 metrů po stromě (už tady často hebáš). Pak se postavíš na lano napnuté mezi stromy, chytneš se dalšího vedoucího od tvého stromu, balancuješ a jdeš ke druhému stromu. V prostřed se s kolegou vyměníte...teda pokud už nejste oba v nížších nadmořských výškách.. a dojdete každý k tomu druhému stromu.

Oslepeným kolegou přivázaným na 3 lanech taháte a pohybujete tak, aby byl schopen sesbírat kolíčky na prádlo, sebrat lano a uvázat jím na jednom ze stromů lodné spojku. Pak ho zase uložíte na startovní karimatku.

Cíl: Co nejrychleji po brutálně houpajícím se podkladu nahoru, skrz pneumatiku, po síti a úplně nahoře zazvonit na rolničky.

Běžíš lesem a hledáš bílé terče, namíříš a sestřelíš ho. Vše musí být co nejrychleji, nakaždý terč máš maximálně 2 střely a nesmíš žádný přeběhnout.

Házení nožů ..jedna z těch jednodušších. I když jsme se nestrefil skoro nikdo.

K tomu ještě spoustu dalších a další, u kterých jsme se zapotili tak, že jsem ani fotit nestihli. Večer pak "malou noční" hru  s hroznými smysl nedávajícími šiframi. Během kamsi a pak zase zpět, neb jsme špatně určili souřadnice. No prostě paráda. Večer už jsem opět nemluvila, chvílemi ani nedýchala, ale vše nakonec přežila.

Cestou zpět nás zase na chvilku zastihla myšlenka na možnou návštěvu Líby, ale díky špatným šifrám lezem s Koldou hodinu po Žebráku, a to navíc úplně zbytečně. Pak nějaká drive in s krásným výhledem, v autě kecáme a tak se do toho zabereme, že Rokycany  s klidem míjíme. No pěkný víkend to byl, teď akorát zabalit do školy a hurá přesedlat auta a doma se svalit do postele. Prý příjemná únava...já jsem úplně vyřízená.

Další fotky z akce najdete u Kolibříka (má karta selhala)