K pochopení dnešních snah a druhového složení je nutné podívat se do minulosti. Na konci doby ledové měla zdejší krajina charakter chladné stepi. Pospolu zde žili dnešní obyvatelé severské tundry. V posledním preboreálu se podnebí oteplovalo a step osazovaly první dřeviny – borovice lesní a břízy. O něco později se šířila i líska. Tak vznikly otevřené mozaikovité porosty křovin, stepních trávníků a nízkých stromků. Prudké oteplení umožnilo šíření dubu, jilmu a javoru. Les tehdy pokryl i extrémní stanoviště. V neolitu (5500 př.n.l) přišli první lidé, ale větší vliv na krajinu lze pozorovat až teprve ve starší době bronzové.  Člověk postupuje proti lesu, buduje pole a pastviny, které jsou obdobou stepi.  Nástrojem vlivu udržení místní fauny a flory byla zejména pastva ovcí a koz probíhající zde od doby bronzové.  Bylo by tedy chybou chápat místní krajinu, jako člověkem neporušenou. Jde o typickou pastevní krajinu, která však s ústupem pastevectví začala degradovat. 

Proto je dnes hlavním managementem pastva. Pase zde jeden zemědělec, který je za pastvu a kosení placen a má vše kompletně na starost. Ovce se pasou od brzkého jara. Zjistila jsem že prý pastva na přelomu dubna a května má nejsilnější efekt. Pase se v různých cyklech a po 2 letech následuje rok pauza. V místech, kde se nově vykácí akátina je nejdříve aplikován arborit, aby pařezy dál nezmlazovaly. S Erosem jsem diskutovala i možnost kroužkování a nářezů, tak jak to dělají v Holandsku a správce se zdál být docela nadšen.

Celkově se mi systém pastvy a mýcení moc líbil. Ano les škodí všemu a všem a podobné exkurze zastánce přirozeného bezlesí vždycky potěší.

Co se týče rostlinných druhů, tak jsme i takhle pod sněhem našli dost zajímavých věcí.  Například pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris), ostřici třeslicovitou (Carex brizoides)a trsnatou (C. cespitosa), tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), černohlávek velkokvětý (Thymus grandiflora), oman vrbolistý (Inula salicina), černýš hajní (Melampyrum nemorosum), náprstník velký (Digitalis grandiflora), kruštík tmavočervený (Epipactis atrorubens), kalina obecná (Viburnum opulus), kopytník evropský (Asarum europium) a okrotici červenou (Cephalanthera rubra)…no asi toho bylo i víc, ale byly to jen sušinky. A já na Erosovu otázku co je to za kytku, často odpovídala:“tahle kytka, není kytka, ale tráva“. No, mají to se mnou profesoři těžký J.

Ke konci exkurze jsme vystoupali na úžasný kopec ve vojenském cvičišti odkud bylo vidět na Doupov a na druhou stranu na Krumlov. To už jsem ale opravdu krzla a těšila se do hospody. Ta naštěstí byla hned u nádraží a tak jsme si dali pár svařáků ak vlaku to pak neměli daleko. Přesto mi na botách tající sníh způsobil potopu a já musela přes město šlapat jak o život abych nevystydla.

Pár foteček z mrazivé exkurze si můžete prohlídnout tady