Abych pravdu řekla, všechny silnější dojmy přebily to, kde že jsme to vlastně byli. To se ptejte jiných. Jedno je jisté, všude tam byla ukrutná zima.

První den jsem ušli jen malý kousíček od místa,kde nás vyhodil autobus. Na okraji lesa jsme postavili stany, rozdělali oheň až až do pozdních nočních hodin se od něj nevzdalovali. Taky nebylo důvodu. Jídla a pytí bylo prozatím dost.

Ráno jsme se vzbudili až kolem 9 a zaspali tam nejkrutější ranní mráz (tedy jak kdo). Snídaně byla o poznání chudší. Zmrzlo nám totiž skoro všechno. Ted kdo spal s vodou ve spacáku měl alespoň na nějakou dobu vyhráno. Mě zamrzla termoska tak, že jsem se do ní po zbytek víkend už nedostala. Zmrzlý buřt nešel napíchnout, chleba krájet.... No raději jsme vyrazili na cestu, abzchom se trochu rozhýbali. Šlo se krásně, zastavovat bylo smrtelné. Až za hluboké tmy jsem za světel čelovek došli k tábořišti toho dne. Bylo to někde na okraji zamrzlého rybníka a jít po jeho břehu byl žůžo dobrodrůžo. Nikdo netušil kde je a není led. Opět jsem ale přežili. Postavit stan, který jsme ráno sbalili i s nánosem sněhu byla prácička u které jsem dvakrát rozpouštěla ruce na ohněm a málem si při té bolesti i trochu poplakala. U ohně to šlo, i když se nám všem zdálo, že je to nějak horší než včera. Čaj jsem věřili ve velkém a rozpustili obrovskou plochu sněhu. Navařili jsme si i do flašek do spacáků.

Ráno bylo jasno a nádherné azuro. Kráčeli jsme jakýmsi průsmykem, pak přes dlouhé pláně kde to dost foukalo a úplně vyčerpaní došli k prvnímu baráku. Na jeho brance stálo, že nabízejí kozí speciality. Vidina možného posezení nás vehnala dovnitř. Bylo už ale pochopytelně po sezóně, ale hodní lidé odprodali zbytky posledních sýrů, nabídli kefíru a uvařili kastroly čaje. Všech 12 se nás vmáčklo do jejich obýváku a když nás paní viděla jak z pod bund taháme zmrzlé petky s pytím, tak si asi opravdu myslela že jsme blázni. Navíc nás ohromili tím, že nad ránem měli na teplomě -22°C a ptaly se nás, kde že jsme to spali, že jsme neumrzli. Teplo obýváku a čaje bylo úžasný. Koupila jsem si jeden kozí sýr na cestu, okoukli jsme kozy a vyrzili na autobus. Už dlouho jsem si tak nevážila Vánočního tepla domova jako tenhle rok.