Mohelno
Na Mohelnu se konal můj první kurz, který jsme spolu s Irčou pod vedením Šuspy měly vést. Celý týden byl velmi parádní, počasí nám přálo, stromy se pod náporem ovoce jen prohýbaly a tak nám ke štěstí nic nechybělo. Vše se začalo odehrávat 6.9. v 5 hodin ráno, kdy jsme se sešli s některými studenty na nádraží. Na cestu jsme se vybavili 
„Ježkem co bodne“ a cesta nám vesele ubíhala. O dost horší bylo ujít 7 km od vlaku na stanici, ale i to se všem nakonec povedlo (třeba i stopem). Na stanici jsme vyčkali dostatečného počtu účastníků, zbylým napsali vzkaz a vyrazili směr hrady. Mapu vlastnil Filip a tak zavelel směr a hned po chvíli jsme se zasekli u houpačky, kde jsme se vyblbli. Další cesta byla jak horská dráha (potkali jsme i pár bláznů nesoucích kola na zádech) a my ji supěli nahoru a klouzali dolů. Za prvním hradem nás čekal pořádný sešup dolů k řece a pak zas krpál po skále nahoru. Tady se někteří z nás poprvé vykoupali. Přes všechnu tu dřinu se nám povedlo oddemonstrovat spoustu zvěře a kytek a pádili jsme dál. Kus za kopcem nastalo velké dilema. Jedna odbočka vedla do hospody, druhá rovnou k táboru. Pivo nám docela bodlo a na zalití bříšek plných švestek bylo ideální. Cestu k táboru jsme střihli přes les. Tedy střihli, sklouzli, sjeli… no zahučeli jsme ze skály opět přímo do řeky (a tady jsem se koupala už po prdel). U ohně už seděl zbytek osazenstva i se Šuspou a peklo se kuřátko. Rychle jsem se nakonec vykoupala v té ledové vodě, postavila nad řekou sítě a šla se sušit ke skupině a k jídlu. Můj typický syndrom mokrých nohou byl započat.
Druhý den hned ráno v 5 šup do rosy a do řeky roztahnout sítě, připravit krmítka na pokusy a co 20 minut vymotávat ze sítí ptáky. Naštěstí v v 8.30 bylo všemu konec. My sbalili síť, já oddemonstrovala chycené ptáky a vyrazili jsme na celodenní výlet pod Šuspovo vedením. Tak se to opakovalo každý den. Pouze s obměnali tras výletů, cílových hospod … Celkově jsme si to myslím všichni parádně užili. Vyzkoušeli jsme si různé způsoby získávání dat v přírodě. Studenti s Irčou dělali například odchyty na UV lapače a potom určovali chycené můry. Na stepi zkoušeli vyrobit etogram několika bělásků. Já jsem se 3 studentkami dělala ranní sčítání ptactva transektovou metodou. Velení nad sítěmi jsem za chvíli mohla předat studentce Saše, a poslední den jsme zkusili vyhodnotit potravní preference ptáků, kteří se nám naučili chodit na krmítko. Se Šuspou jsme pak mapovali vegetaci a dělali dendrochronologii borovic.
Jako vážená návštěva k nám dorazil Hobit (má jediné štěstí, že jsem ho potkala až teď a povedlo se mu tak uniknout mému hněvu J a zachránit si dušičku) a Gabriela (francouzská studentka, která je u nás na Erasmu). Od druhého dne jsme si tedy užili výkladu i v angličtině a o to víc srandy při vzájemné komunikaci.
Co chvíli jsme si od vší té práce odpočinuli koupáním v řece, nacpáváním se špendlíky, švestkami a dalším ovocem. Po večerech jsme pak sedávali u táboráku, pěli písně a pekli si k tomu brambory. 
Brambory na exkurzi jsou totiž báječný nápad. Šuspa jich koupil hned 30 kg a tak jsme jich každý večer nakrájeli několik plechů, pomastili olejem a posypali kořením a pekli v obřích pecích, které tu na táborové základně vlastnili.
Šídlo žere Hobitovi uherák
Kastroly s brambory pak kolovaly kolem ohně a sápal se po nich každý, kdo měl zrovna prázdnou pusu a ruce. Podobnou mňamku jsme spáchali i s jablky a hruškami, cukrem, rozinkami a spoustou rumu.
Poslední den jsme strávili v okolí základny a dokončovali práci na sběru dat. Dalším úkolem všech studentů bude data sepsat, vyhodnotit a smysluplně odprezentovat a obhájit během jednoho z listopadových večerů. Už se těším.
