Ve středu jsem zmožena opustila konzultace s mým školitelem, abych záhy usnula ve vlaku a o nějakou tu hodinku později skončila ve Vyšším Brodě za účelem splutí Vltavy. Najít kemp nebyl problém, u recepce jsem vypadala asi trochu jako blb, ale zřejmě jsem nebyla jediná a hned jsem byla tázána, zda patřím k panu Chemikovi. Hned u stanů jsem byla Chemikem odchycena a poslána do lesa na souřadnice, které jsem znala už předem. Jen jsem cestou stihla navlíct bílé tričko a koukat po Oceánovi, který mě do tohohle všeho navezl. Ale očividně jsem byla úplně sama mezi davem cizích lidí, se kterými teď budu trávit následující 4 dny. V lese se už kupila spousta dalších lidí a od staršího pána jsem dostala myrtu na tričko a do ruky obálku s tím, že mám vypnout mobil. Zatím jsme nikdo netušili, co se bude dít, o svatbě, které vše nasvědčovalo, jsme silně pochybovali. Ale právě tato možnost byla pravdou. Po půl hodinové houfné chůzi jsme dorazili pod skalku k řece, kde už nás pochybnosti opustily. Na skalce stála kapela, oddávající si právě chystal stoleček a pak proběhla regulérní svatba. První v mém životě.  Po obřadu jsme se všichni přesunuli do kempu, kde už na nás čekalo pivo, prasátko nad ohněm, výslužka…Při vší té zábavě a zpěvu jsem nenašla čas ke spánku a tak jsem s rozedněním vyrazila do okolí najít nějakou tu keš. Pořádně jsem zmokla a časem se potkala i s ostatními.

      Na vodu jsme nakonec vyrazili až kolem poledního a za zimy a deště splouvali první kilometry. Až na časový posun běželo vše podle plánu. Chvílemi lilo jak z konve, chvílemi míň. Zvolila jsem variantu nahého těla, abych ušetřila co nejvíc oblečení na navečer a na období sucha. Přesto jsem při přestávce v Rožmberku vodou odrovnala další boty. Další den nás čekala pohodová plavba za lepšího počasí až před Krumlov. Byli jsme tam za chvíli a tak nám zbylo spoustu času na pečlivé prozkoumání jeho zákoutí a výhledů. Jen to divadlo se nepovedlo, neb jsme přišli až po zavírací době a pán nás milostivě vzal na prohlídku divadla, ale jakékoliv pokukování po stromech tvrdě odsuzoval .

       Ráno před Krumlovskými jezy bylo velmi náročné, protože jsme se všichni museli oblíct do masek a nazdobit i svůj raft. Jízda přes jezy pak byla o dost náročnější a velmi velmi pomalá. Cestou do dalšího kempu jsme málem přišli o jednoho člena, když se náš kapitán Arthur Drent pokusil nejdřív ze srandy vykoupat svou právě vyženěnou dceru, ale ta mu pak v proudu málem uplavala. Naštěstí ji hned vylovil, a cestou dál jsme hledali jen její botky.  Do kempu jsme dojeli skoro se setměním, ale zdaleka ne mezi posledními.  Večer v kempu při ohni byl velmi náročný. Široko daleko žádná hospoda, zima veliká, a tak každý vytáhl flašku či kanyst alkoholu ke kolování.

         Na ráno vzpomínám moc hezky, protože nás čekala jedna z těch velmi hezkých keší od Jeskyňářů , nádherný výhled na Dívčí kámen a  vůbec krásný a pohodový slunečný den a posledních pár kilometrů do Boršova. Ve štole jsem mimochodem opět utopila svoje konečně uschlé boty, neb bylo třeba brodit po stehna ve vodě. Plavba byla velmi pomalá a přesto jsem ve 14.45 jsme vyndali pádla z vody, já si hned sehnala odvoz do Budějek, prolítla fakultou a ve 4 už seděla ve vlaku domů.

Více fotek z eventu si můžete prohlídnout tady

Zájemci o fotku v lepším formátu z řad účastníků nechť se mi ozvou na mail a jejich prosby budu vyslyšeny